Úvod

I když se minibridž zdá být účinnou a realistickou pedagogickou metodou pro rychlé a jednotné vyučování bridže, přesto nemůže být považován za zázračný způsob, jak v rekordním čase "vyrobit" hráče bridže. Pokud je zcela pravdivé i to, že se může obracet na jakékoli publikum — i "vysoce" intelektuální — musí nutně brát v úvahu motivaci těch, na které se obrací, a zejména sociálně-kulturní prostředí, které je formuje.

Právě z tohoto důvodu jsme vypracovali tyto pedagogické materiály, jejichž adresáty jsou ti, kteří vyučují bridž onu velmi úzce vymezenou "populaci": žáky 2. stupně základních škol, to jest děti v 5., v 6., ba i v 7. třídě.

Tyto materiály se mohou zdát být příliš direktivní, zejména učitelům z povolání; popravdě řečeno, právě oni nejsou těmi, komu je tato práce určena především — vezmeme-li v úvahu, že vystupovat před publikem školního věku je pro ně běžná každodenní záležitost. Při psaní této práce jsme mysleli hlavně na početné instruktory a instruktorky v klubech, zvyklé buď jen málo anebo vůbec ne na výuku bridže nepřímo přes minibridž, na ty, kteří budou nevyhnutelně postaveni před úkol učit ve školách. Výuka skupiny jedenáctiletých nebo dvanáctiletých dětí — celých žhavých při pomyšlení na aktivitu rozcházející se úplně se školní rutinou — je může odradit anebo se dokonce pro ně stát nepřekonatelnou překážkou. Snažili jsme se tedy, aby se před svými malými žáky necítili zmatení nebo aby z nedostatku pedagogických zkušeností neupadli do improvizace či zbytečného zabíjení času.

Je vskutku evidentní, že i když děti vidí, a to právem, v minibridži hru — a hlavním záměrem vyučujícího bude využít všech prostředků k tomu, aby tento přístup trval během všech lekcí — nesmíme rovněž zapomenout na to, že mají získat určitou představu o bridži a mají se naučit jeho pravidla a mechanismy. Jinými slovy, učit je tak, aby se u toho nikdy nepřestaly bavit. To není zrovna jednoduché a vyžaduje to vynaložení značných sil ze strany vyučujícího, který v hodině minibridže musí docílit toho, aby se hodina nestala:

- ani kurzem v autoritativním tónu, který dává přednost normativnímu na úkor deskriptivního, jinými slovy který upřednostňuje teorii před praxí; v takovém případě žáci vidí v minibridži — i když sebelépe prezentovaném — jen další hodinu podobnou jiným hodinám, další předmět navíc — a nebudou váhat jej opustit;

- ani pouhou záminkou k "maštění karet" pod dohledem jakéhosi vedoucího nebo kontrolora, který je s nimi jen proto, aby jim bránil v provádění rošťáren; také v tomto případě brzy zjistí, že dělat něco takového je rychle začne nudit.

Dalším ze zájmů, kterými jsme se řídili při vypracovávání těchto materiálů, bylo často (spíše neustále) upozorňovat na nutnost účasti žáků: jedná se o přístup, který reprezentuje samotný základ moderní pedagogiky a který vytváří v žákovi dojem — a to díky hledání odpovědí a díky otázkám, které si klade na základě svých vlastních dedukcí — že sám objevuje to, co ho chce učitel naučit.

Tyto pedagogické materiály se opírají jednak o úvodní bridžové materiály vytvořené Univerzitou Bridže, jednak o "Knížku mistra" minibridže. Bylo třeba přizpůsobit tohoto průvodce tempu, intelektuálním mechanismům a rovněž psychice tohoto zvláštního publika: děti ve věku 10 až 13/14 let nepotkáváme v prostředí, kde se hraje bridž, zrovna nejčastěji!

Ti, kteří nám prokazují čest tím, že čtou naši příručku, a kteří obvykle neučí na školách, se rozhodně musejí nechat přesvědčit o jedné nezbytnosti: musejí říkat i psát jen to nejnutnější minimum (v materiálech bude vždy upřesněno, co je nejnutnější …); na druhou stranu musejí klást důraz na vyjadřování žáků tím, že budou vyvolávat jejich zvědavost a udržovat jejich chuť ještě více objevovat; zkrátka: být raději tím, kdo drží spřežení na uzdě, než tím, kdo je táhne.

Účinnost tohoto přístupu usnadní osvojování si minibridže a zaručí úspěch celé výuky.

Praktické rady

1. Místo

V mezích možností bude potřeba se vyhnout výuce ve třídách: opravdu jen zřídka se vyskytují podniky, které nemají místnost určenou k relaxaci. Žáky posadíme ke stolům podobajícím se co nejvíce bridžovým stolům a budeme se snažit vyhnout se tomu, aby seděli v kruhu nebo v lavicích vyrovnaných do řady (nejsou to přece galeje!).

2. Čas

Ideální samozřejmě je mít pevně stanovenou hodinu v rozvrhu žáků. Pokud to jen trochu bude možné, je dobré dát přednost jinému času než mezi 12. a 14. hodinou, kdy jsou znevýhodněni externí žáci; nejlepší možnost je v době od 16 do 17 nebo od 17 do 18 hodin (pokud pozdní odchod těchto malých žáků z domova nevytváří problém na straně rodičů nebo administrativy).

3. Počet účastníků

Je dost těžké stanovit přesný a definitivní počet účastníků, protože ten je ovlivněn celou řadou příčin — jak objektivních (velikost místnosti, počet stolů, atd.), tak subjektivních (osobnost vyučujícího, jeho schopnost mít autoritu a neustále kontrolovat situaci, atd.). Vezmeme-li v úvahu, že čtyři je minimální počet, pak by celá skupina neměla přesáhnout počet šestnácti osob, aby se vyučující mohl přijatelnou měrou zabývat všemi ve skupině, včetně doby během "volných rozdání". Ideální variantou se zdají být — stejně jako v případě dospělých začátečníků — dva až tři stoly (pro upřesnění: nejedná se o to nepřijmout žáka jenom proto, že by jejich celkový počet nebyl násobkem čtyř ...).

4. Četnost a doba trvání kurzů

Není třeba dělat více než jednu lekci týdně. Její délka by se měla pohybovat v rozmezí hodiny až hodiny a čtvrt: způsob jejího rozdělení předpokládá běžně šedesát minut. K překročení této doby dochází jen v případech, kdy je potřeba nechat hráče dokončit rozehranou hru.

Pokud mají vaši žáci možnost, podněcujte je zároveň ke hře i jindy během týdne, ale jen mezi nimi samými. To rozvine jejich zájem o hru a jejich iniciativu — rychleji tak ovládnou mechanismy karetní hry.

A dále — i když běžně navrhovaná délka kurzu je 25 týdnů, toto číslo by mělo být chápáno jako minimální doba trvání, která může být prodloužena v případě potíží s osvojováním si nabytých znalostí nebo v případě zablokování se na určitém místě. Vzhledem k tomu, že učební látka je zcela postačující pro 1. ročník, není třeba mít obavy z trpělivého a jednoduchého opakování.

Také se nebojte "nesplnění programu". Pokud si všimnete většího rozdílu mezi tempem výuky vašich žáků a navrhovaným tempem, můžete vynechat lekce 19, 20 a 21. V každém případě je ale nutné absolvovat lekce 22 a 24, které jsou velice důležité pro pokračování.

Bude také dobré "nepřekročit předepsanou dávku": tento dokument zcela postačuje na dobu jednoho školního roku, a i kdyby náhodou zůstalo několik volných týdnů před letními prázdninami (což by bylo znamenité vzhledem ke všem nepředpokládaným okolnostem, které mohou nastat), bylo by dobré se vrátit k některým lekcím, upřesnit některé věci, které byly napoprvé špatně pochopeny, zopakovat některá vysvětlení, nabídnout další příklady, znovu hrát některá rozdání, jedním slovem "zarazit hřebík až po hlavičku" zafixováním mechanismů, memorováním důležitých bodů ("Tabulka závazků", skórování, "magická" čísla, …). Není pochyb, že přechod k dražbám tak bude hodně ulehčen.

5. Pomůcky

Vyučující bude muset mít trhací poznámkový blok (anebo tzv. "kostku"), jehož listy (nebo půlky listů) budou žáci používat k předávání svých "nabídek". Bude dobré si je připravit předem (razítko nebo fotokopie) v této podobě:

Piky : . . . . .

Srdce : . . . . .

Kára : . . . . .

Trefy : . . . . .

. . . . . . . honérové body

Co se týče žáků, ideální je jim říci, aby si koupili poznámkový blok s abecedním indexem, který bude určen výlučně ke shromažďování definic specifických bridžových termínů v takové formě, která dovolí jeho snadné a rychlé použití. Tento blok si s sebou budou muset brát do každé hodiny, aby ho mohli bez jakýchkoli komplexů či zábran použít pokaždé, když to bude potřeba.

Tento blok s abecedním indexem se nám zdá být lepším řešením, než "školní sešit", který by mohli žáci špatně pochopit („pořád jen sešity! …“); na druhou stranu bude vhodné upozornit ty, kteří budou mít snahu "se přetrhnout horlivostí" a budou požadovat název knihy nebo druh sešitu, který by si měli koupit, že texty ("skriptum"), které se budou rozdávat na konci každé hodiny, budou pro první rok bridže zcela postačovat.

Těm, kteří si nebudou chtít pořídit již zmíněný blok z důvodů jiných než finančních („copak si potřebujeme něco zapisovat, když chceme hrát karty?!!“), bude třeba příjemnou a trpělivou formou vysvětlit, že se svobodně rozhodli naučit se bridž, a i když mají skvělou paměť, je mnohem lepší zapsat si několik slov určité definice doma, dokud je ještě čas.

Průběh hodiny

Hodina minibridže, která by měla trvat šedesát minut, má tři části:

1. Kontrola nabytých vědomostí

Tato kontrola, trvající deset minut, bude probíhat ze dvou různých pohledů:

1.1 Oprava cvičení

Aniž bychom "trestali" ty žáky, kteří "zapomněli" udělat některá anebo dokonce všechna cvičení zadaná v minulé hodině, bude potřeba nad tím jemně vyslovit lítost a zároveň jim ráznou formou sdělit, že riskují nejen to, že sami neudělají žádný pokrok, ale hlavně to, že zpomalí pokrok svých kolegů.

1.2 Kontrolní otázky

Bylo by chybou nepřikládat důležitost této části hodiny, která je pro vyučujícího skutečným testem dobrého osvojení a neméně dobrého zapamatování si již naučeného. Samozřejmě bude potřeba tyto otázky pokládat co nejpřirozenější formou a vyhnout se jakékoli dogmatičnosti nebo čemukoli, co by připomínalo zkoušení u tabule.

2. Probíraná lekce

Také se skládá ze dvou částí:

2.1 Teoretická část

Tato část by neměla být delší než pět až deset minut. Velkým problémem mnoha vyučujících bude nepřekročit tuto dobu (někdy bude stačit pohled na žáky projevující více či méně skrytě svůj neklid); dále se též někdy stane, že rozdání pro danou hodinu bude tvořit teoretickou část hodiny.

Odkazy 3.1, 3.2 …, které najdete v textu, vás odkazují k "Praktickým radám a doporučením", které vždy figurují ve třetím oddílu lekce.

2.2 Praktická část: ilustrační rozdání karet

"Rozdání karet pro danou hodinu" je rozdání odpovídající hře označené jako "A". Zahrát ji a okomentovat by mělo vyžadovat přibližně patnáct minut.

Poté nechte žáky zahrát rozdání hry "B", která má stejné číslo. Obecně se zabývá stejným tématem, ale přináší k němu určitý technický dodatek. Dopřejte si čas k jeho okomentování; pokud je to možné, pak u každého stolu, ale ani v tomto případě nepřekračujte celkovou dobu patnácti minut.

3. Poslední část hodiny — svobodný projev žáka

Náplní poslední čtvrthodiny bude ponechat žákům absolutní svobodu hry; žádná připravená rozdání karet, žádné listy předem zaranžované ze strachu z divokých rozdání[1], žáci se musí cítit svými pány. Ale to neznamená, že role vyučujícího teď končí a že už plní jen funkci dohlížitele: jeho úkolem nyní je být u každého stolu a ověřovat si, že hraný závazek je správný z hlediska kvality (bez trumfů nebo barva) i kvantity (respektování "Tabulky závazků"). Podle toho, jak žáci budou nabývat sebedůvěry (spolu s rozšiřováním jejich znalostí), bude potřeba — ještě před tím, než je necháme hrát — se rychle podívat na to, jak se má zacházet s daným závazkem tak, aby bylo možné jej na konci zhodnotit. Hrát volně - ano, hrát jen tak cokoli - ne!

Dovolíme si trvat na této části hodiny minibridže: neměla by se obcházet ani by se neměla stát pohodlným způsobem jak "zakončit hodinu". Je nezbytné, aby si žáci byli vědomi toho, že skutečně hrají, že jejich osobnost se může svobodně projevovat a že jejich schopnost rozhodovat zůstala nedotčena.

Rozdělení hodiny, které jsme navrhli, nemusí být přísně respektováno[2] (tím spíše, že z celé "hodiny" zapsané v rozvrhu bude efektivně využito jen 55, či spíše 50 minut); teoretický obsah hodin není tak úplně zcela jednotný ve své délce a hutnosti, stejně tak jako oprava určitého cvičení bude vyžadovat více nebo méně času; nebudeme se tedy zdržovat komentářem cvičení, na které všichni nalezli správnou odpověď, naopak zůstaneme déle u cvičení, které se vůbec nikomu nepodařilo.

Opakujeme zde to, co už jsme dříve řekli: "volné rozdání" musí být zakončeno a okomentováno, byť by to mělo být jen kvůli gratulaci a ocenění žáka, který zahraje a uhraje dobrý závazek: je nutné, aby si žák uvědomil, že vyučující přičítá úspěchu závazku stejně tolik důležitosti jako on.

Pedagogický materiál

Pedagogické prostředky, kterými vyučující disponuje, jsou tři:

a. praktická cvičení

Musejí se jevit jako přirozený a nezbytný doplněk dané lekce. Nejde o to jim za každou cenu dodat povinný charakter, protože riziko odrazení žáka bychom neměli zanedbávat, stejně jako riziko jeho následného pokušení "jít za školu", protože neudělal cvičení zadané na minulé hodině. Naopak je třeba trvat na nepovinném rázu této malé práce, ale také na jeho osobním zájmu, pokud se chce naučit hrát bridž.

V praktické části se vyhneme dvěma věcem:

- příliš velkému množství cvičení; krátká teoretická část hodiny ho neospravedlňuje;

- příliš těžkým cvičením, která by se jevila spíš jako chyták než jako prostředek k ověření dobrého pochopení vyučované látky.

Nezapomeneme žákům důrazně připomenout, že je nezbytné dělat cvičení s pomocí skripta rozdaného na konci každé hodiny.

b. vybavení pro výuku

Je nezbytné, aby bylo k dispozici vybavení pro každý stůl. To se skládá z:

- 2 her (2 balíčků karet):

* hra A: rozdání dne

* hra B: cvičné rozdání

- 1 hry na listu papíru pro každého žáka.

Tyto listy papíru jsou každému žáku odebrány na konci hodiny. V podstatě tedy žáci dostanou dva listy (jeden pocházející ze hry A, druhý ze hry B), které mají stejné číslo. Ty odrážejí všechno, co se vztahuje k rozdání karet pro danou hodinu: diagram, dražba, plán hry, "poučení z historických omylů", ale jejich obsah, velice konkrétní, nenahrazuje skriptum kurzu.

c. skripta

Nejde o to, aby si žák během hodin bridže "dělal poznámky", stejně jako nejde o to, aby si koupil nějakou knihu o bridži. Nicméně je potřeba, aby měl k dispozici podklad, ve kterém je zaznamenáno vše podstatné z teoretické části hodiny, pravidla dražby a definice termínů (můžeme žákovi navrhnout, aby je doma přepsal do svého indexovaného poznámkového bloku, což je nepřímý způsob, jak je přinutit se zvolna učit).

Tato skripta by měla být tvořena jen volnými listy, které bude žák mít v deskách (to, že mu je dáme, bude skvělým způsobem jak mu ukázat, že tyto dokumenty, které si bude nosit do každé hodiny, jsou důležité).

V tomto materiálu vám zároveň navrhujeme jak praktická aplikační cvičení, tak skripta ("Pedagogické materiály") pro každou hodinu. Můžete je použít podle libosti, například je okopírovat, nebo je přizpůsobit tempu vašich žáků.

Obsah pedagogických materiálů pro minibridž

Lekce	0:	Úvod a obecné záležitosti
	1:	Honérové body - beztrumfové zahájení
	2:	Stupně rozhodování a skórování
	3:	Komunikace: hra z vysoké a krátké strany
	4:	Komunikace: zablokování
	5:	Zahájení v trumfech
	6:	Trumfová dražba
	7:	Skórování v bridži
	8:	Výnos v barvě - snapování hlavního listu
	9:	Počítání ztrátových zdvihů
	10:	Jednoduchý impas - vynucený impas
	11:	Nepřímý impas - honér na honéra
	12:	Hra v levných barvách
	13:	Soutěživá dražba
	14:	Propouštění
	15:	Vypracování snapováním
	16:	Zbytečné dražební stupně
	17:	Ocenění rizika
	18:	Karty hrané v obraně
	19:	Uvažování v obraně
	20:	Dvojitý impas
	21:	Propouštění v obraně
	22:	Obětní dražba - trestné kontra
	23:	Vzít snap - marka s dublem
	24:	Plán hry: čistý zásah

---

[1] V prvních dvou či třech hodinách je v našem zájmu, aby žáci měli "pravidelné" listy. Pro rozdávání karet můžeme použít drobnou lest: navrhneme žákům, aby hru rozdělili podle barev, a karty budou rozdávat po dvou.

[2] Abychom udrželi počet tří rozdání za hodinu, musíme žáky rychle uvyknout hrát v tempu, které není příliš pomalé. Snažte se tedy z tohoto důvodu co nejvíc zkrátit "mrtvé momenty", kdy žák, který právě hraje, se už neodvažuje hrát další kartu, a povzbuďte ho "ať se do toho vrhne", ať už je výsledek takového jednání jakýkoli, a ať nečeká na inspiraci shůry …